Obr. 1: Otlačená kopyta. Na první pohled k nerozeznání od schvácení. >>>
Pokud je zánět rozsáhlejší, bývá kopyto teplejší, pulzují prstní tepny. V tuto chvíli je možné splést si ho s laminitidou či kopytním abscesem.
Veterinář vyšetří kopyto diagnostikcými kleštěmi. Při tlaku na postižené místo by měl kůň reagovat bolestivě; samozřejmě záleží na jeho individuální citlivosti i na lokalizaci zánětu.
Na nepigmentovaných kopytech, především po důkladném vyčištění či snesení vrchní vrstvy rohoviny je možné vidět místo se změněnou barvou; od žluté přes hnědou, červenou až do modra. Říkáme tomu také suché kuří oko či podozoubek. Tuto změnu lze vidět na chodidle, patkách, někdy i na kopytní stěně. Poškození škáry v oblasti korunky (např. uhození do břevna) má za následek lineární tvar otlaku v kopytní stěně kolmý na růst kopyta, který se obvykle objeví hned. Někdy lze otlak najít v bílé čáře, a to až po dost dlouhé době, než odroste k nosnému okraji. Je to pak známka toho, že před nějakou dobou došlo k poranění kopytní škáry.
Obr. 2: Pododermatitis: rozsáhlejší otlaky v přední části kopyta. >>>
Veterinář si může také pomoct svodným znecitlivěním kopyta. V případě potřeby vyloučí jiné příčiny kulhání rentgenem.
Jako vždy je třeba dodržet první zásadu jakékoli léčby: odstranit příčinu! Čili omezit kamenitý či tvrdý povrch, nastolit rovnováhu kopyta, sundat podkovu či vytáhnout podkovák apod.
Obr. 3: Otlak v okolí hrotu sřelu. >>>
Pak je třeba léčit akutní zánět. V tomto případě platí: první tři dny klid v boxe či měkkém malém výběhu a chladit kopyto vodou. Pak, pokud kulhání ustoupilo, postupně po měkkém povrchu vodit a přes krokovou práci se vrátit do původní zátěže. V této době lze balit kopyto do teplých zábalů, dobrá je i Epsomova sůl, která působí proti zánětům. Ale pozor! Neustálé namáčení kopyta může problém zhoršit. Však otlaky chodidla jsou typický problém u často namáčených kopyt v suchých letních měsících.
Pokud nejsou komplikace a zánět není rozsáhlý, obvykle je problém vyřešen asi za týden. >>>
Pokud byla příčinou tenká rohovina chodidla nebo nadměrné vystrouhání kopyta, je třeba koně šetřit, dokud rohovina nedoroste a nezesílí. Příliš měkké (rozmočené) chodidlo je třeba zpevnit, například potíráním roztoku jódu ve formalínu 1:1. Pozor však a další extrém: přesušení a poškození rohoviny!
Někdy se stane, že tato „první pomoc“ nepomůže a je třeba volat odborníka. Veterinář by měl vyloučit jinou příčinu kulhání. Může koni podat protizánětlivé léky. Pokud je krevní výron příliš velký, otevře ho a drénuje. Pak je třeba ránu ošetřit a starat se o ni jako v případě abscesu.
V některých případech lze na přechodnou dobu chránit kopyto nazouvacíma botama nebo třeba nalepovací podkovou. Někdy se doporučují podložky mezi koypto a podkovu. Je však třeba dávat pozor s jejich výběrem i napasováním, aby nezpůsobily ještě více problémů.
Obr. 4: Podozoubek = otlak v oblasti rozpěrek. >>>
Především rozsáhlejší pododermatitidy je třeba brát velmi vážně. Přechod od otlaku v laminitidu z přetížení je plynulý! Pokud se otlak nenechá dobře zhojit a s koněm se začne předčasně pracovat, stav přejde do chronicity. A chronické záněty mohou snadno přejít na kopytní kost, způsobit osteitidu až osteomyelitidu (čili těžké záněty), resorpci kostní tkáně (prořídnutí), nekrózu (odumření) a zlomeniny.
Neustále se vracející chronické otlaky mohou být příznakem laminitidy; proto je třeba nechat kopyto důkladně vyšetřit.
Podívejme se ještě na takzvaný chronický hyperplastický zánět obruby a korunky. Příčinou jeho vzniku je chemické dráždění korunky nebo obruby, obvykle nevhodným mazáním na kopyta či jinými „léky“. Pokud je postižená pouze škáry obruby, objevuje se pod ní asi 6-8 mm silný pruh žlutavé nebo šedobílé rohoviny s nerovným povrchem, která se ve formě šupin odlupuje. Při onemocnění korunkové škáry se dělají podélné i příčné rýhy na kopytní stěně (drsná stěna). Ani v jednom případě kůň obvykle nekulhá (aspoň zpočátku), zato může dojít k deformacím kopyta.
Je třeba odstranit příčinu zánětu a obvykle pak problém sám odezní. Pomůže ostříhat srst, omýt teplou vodou a slabou dezinfekcí a vtírat například vavřínovou nebo salicylovou mast.
Obr. 5: Zánět v oblasti obruby a korunky s následnými změnami na rohovině kopytní stěny a patek. >>>
Tyto články vycházely přibližně v letech 2005-2006 v časopise Jezdectví.
Nemoci koní: Střečci
Nemoci koní: Šoška
Nemoci koní: Zachycení čéšky
Nemoci koní: Zánět kloubu
Nemoci koní: Zánět kopytní škáry