Už nebudu zetkařem 6: Shromážděný klus a cval, kontracval

24. říjen, 2020 o 18:32, Žádné komentáře

Jsme opět u shromáždění. Minule jsme si zopakovali správné zastavování, stání a couvání, což jsou lekce základního výcviku, a přidali jsme k nim nové shromažďující cviky: obrat okolo zádě a krátce čelem vzad. A jdeme dál, postupně začínáme zvyšovat nároky na sebe i koně a společný repertoár doplníme o další důležité cviky.

4. Zádrže

Zádrž je nejdůležitější shromažďující lekcí. O zádržích jsme psali ve druhém díle, na tomto místě si uvedeme pouze několik důležitých bodů:

Zádrž působí na koně, kterého lze jezdit na jedné otěži a je prostupný.
Před každým působením ruky je třeba nejdříve holení a sedem aktivovat pánevní končetinu koně.
Ruka při zádrži dává v rytmu pohybu lehké návěstí ze špiček prstů. Zvýraznit se může otevřením a zavřením pěsti, a nejvyšší intenzitu přinese krátké, ale výrazné návěstí ze zápěstního kloubu. Jezdec nikdy nesmí použit sílu celé paže, zádrž nikdy nesmí být pouhým cuknutím otěže bez předchozí přípravy, protože tím se stává huba koně necitlivá a dokonce to „znehybní“ pánevní končetiny.
Pokud kůň špatně pochopí pomůcku, zopakujeme ji ve zdůrazněné podobě.
Jakmile kůň správně zareaguje, ruka musí být zase lehká.
Také celá zádrž, vedoucí k zastavení, se udává jemným návěstím.

5. Shromážděný klus

Předpokladem pro korektní shromážděný klus je

úzká stopa,
ohnutí horních kloubů pánevních končetin a
kmih.

Nácvik shromážděného klusu

Po uvolnění koně nejdříve procvičujeme přechody mezi krokem a klusem (první fáze), důležité je především vyklusání. Nejlépe je pracovat podle vzorce: nádech, napřímit se, vyklusat, výdech. Už první klusový krok musí být výrazný, kůň tedy nesmí vyklusat lenivě nebo nadskočit. Pokud je kůň nepozorný, můžete mu trochu pomoct špičkou bičíku.

Kromě pěkného vyklusání „skrze krk“ musíme dávat pozor na další tři věci:

kůň musí být pozorný,
jeho záď musí produkovat energický posun a
musí klusat v taktu.

<<< Obr. 1: Držení těla jezdce. a – shromáždění, b – prodloužení.

Poté přejdeme pomoci poloviční zádrže zpět do kroku. Pokud je krok v pořádku, opět naklušeme. Kůň má pochopit, že holeně znamenají naklusat, sed znamená krok. Že zkoušíme zádrží posunout více hmotnosti na záď, pochopí zcela sám. Samozřejmě nesmíme zapomenout pravidelně měnit ruce.

Ve druhé fázi jezdíme změny mezi pracovním klusem a středním klusem pouze s malým počtem prodloužených kroků. „Holeň“ nyní znamená prodloužení a „sed“ znamená zkrácení. Pokud kůň tento rozdíl pochopil, stojíme na začátku vlastní shromažďující práce.

I ve třetí fáze budeme prodlužovat klus, nyní však dáme občas zádrže do kroku. Přitom zkoušíme mezi pracovní klus a krok vložit několik shromážděných klusových kroků – stačí tři nebo čtyři. Když kůň provede své první shromážděné klusové kroky k naší spokojenosti, ihned je třeba ho pochválit a pro tento den práci ukončit. Při zádrži ze středního klusu přes pracovní klus a shromážděné klusové kroky do kroku se jezdec učí používat jiný druh zádrže, která začíná velmi měkce a téměř plynule se vyvíjí a zesiluje ze sedu. Brzy také zjistí – poté, co jeho kůň několikrát nechtěně přejde do kroku – že se zvyšujícím se shromážděním musí také aktivněji používat holeně. Při této práci nyní ze slova „shromáždění“ vzniká nový jezdecký pocit: první shromážděné klusové kroky na pružícím hřbetě koně.

Později zkoušíme zvyšovat počet shromážděných klusových kroků, než koně zadržíme do kroku. Sedíme tak, jako bychom chtěli přejít do kroku, přesuneme na pánevní končetiny více hmotnosti a holeněmi se pokusíme ještě z koně „vymáčknout“ pár klusových kroků, popřípadě si vezmeme na pomoc ostruhy.

<<< Obr. 2: Shromážděný klus na úrovni L.

Ve čtvrté fázi nezadržíme koně ze shromážděných klusových kroků do kroku, ale vrátíme se do pracovního klusu, a pokud je vše v pořádku, i do středního klusu. V této čtvrté a poslední fázi potom měníme jednotlivé ruchy v klusu, dáváme však pozor na přesné odlišení středního klusu, pracovního klusu a shromážděného klusu.

Ještě pár poznámek:

Shromážděný klus vyvineme ze středního klusu proti trochu výše postaveným rukám a kratším otěžím.
Shromážděné chody musí mít kmih, kůň musí své pánevní končetiny zvedat ze země pružně.
Po shromážděných chodech musí následovat chody volné.
Opatrně vybudované a krátké reprízy se pomalu prodlužují.
Koně nepřetěžovat – a nezapomínat na pochvalu!
Přestat ve správnou chvíli! Schopnost koně se soustředit je omezená.
Krk koně nesmí být nikdy zkrácen a linie nos-čelo se nesmí dostat za kolmici. Při volných chodech musí kůň dostat příležitost se protáhnout. Ve shromážděném klusu je třeba občas přezkoušet sebenesení cvikem „přejet rukou po hřívě“.
Pokud je klus bez výrazu, je třeba pohyb koně osvěžit cvalem.

Obr. 3: Sed jezdce ve středním klusu. Jeho trup je správně narovnaný s náznakem lehounkého předklonění. >>>

Sed jezdce při změně ruchu (obr. 1)

Často lze vidět jezdce, kteří mají ve středním klusu trup zakloněný a vynakládají velkou sílu na to, aby koně posunuli před sebe. Tato pomůcka váhou je nelogická a špatná. Když se sedem přenese na pánevní končetiny více hmotnosti k tomu, aby nesly a aby se kůň shromáždil, pak stejná pomůcka nemůže být použitá pro posun a prodloužení. Při přechodech ze shromáždění do prodloužení jdeme páteří pomalu dopředu do normálního sedu a použijeme více holeně k tomu, aby pánevní končetiny energicky sunuly tělo koně dopředu. Společné těžiště jezdce a koně, které je při shromáždění přesunuto dozadu, musí proto při prodloužení zase přijít více dopředu (páteř kolmo k zemi). Při takové práci bude dobře přiježděný kůň brzy reagovat na tyto různé pomůcky váhou. Holeně a otěže nebudou hlavní, ale až druhotné pomůcky.

Obr. 4: Ve středním klusu je jezdec nadměrně zakloněný. >>>

6. Shromážděný cval

Shromážděný cval vyžaduje ještě výraznější ohnutí horních kloubů pánevních končetin, než je tomu při shromážděném klusu. Proto nemůžeme od každého průměrného koně očekávat dokonalý shromážděný cval.

Než bude možné začít s vlastním shromážděným cvalem, je třeba:

dokonale zvládnout změny ruchu mezi středním a pracovním cvalem;
kůň se musí ve středním cvalu pohybovat s dobrým držením těla;
při zkrácení musí nadále cválat pravidelným třítaktem na vnitřní holeni;
ve cvalu nesmí v žádném případě vybočovat pánevními končetinami dovnitř.

Nácvik shromážděného cvalu:

Nejlepší je pracovat na velkém kruhu a provádět častá nacválání ze shromážděného klusu. Cváláme pouze krátké úseky, protože kůň se učí shromážděnému cvalu nikoli samotným cváláním, ale častým nacváláváním a zádržemi. Důležité jsou pouze první cvalové skoky. Pokud se během nich kůň sám nenese, je třeba ihned pomoci zádrže přejít do klusu. Jakmile kůň začne být nespokojený, je třeba ihned přejít do svižného klusu po celé jízdárně. Pro začátek se doporučuje pracovat pouze na jednu ruku. Ve shromážděném cvalu se musí jezdec posadit hlouběji a musí více našlápnout do obou třmenů, jako by chtěl protrhnout třmenové řemeny. Toto „našlápnutí do třmenů“ posadí jezdce výrazně „na“ vnitřní pánevní končetinu. Pokud kůň příliš spěchá, regulujeme tempo svým sedem a zkrácením vnější otěže ve chvíli vykročení vnitřní pánevní končetiny.
Výcvik koně ve shromážděném cvalu trvá dlouhou dobu a vyžaduje od jezdce dostatek jezdeckého umu. Pokud kůň umí nacválat na obě ruce do shromážděného cvalu a jde s pěkným držením těla, přejdeme k další fázi výcviku: nacválání z kroku. Zde má být už první cvalový skok pěkně „do kopce“.
Vyvrcholením této práce je shromážděný cval z couvání. Tato lekce však nepatří na stupeň L.

<<< Obr. 5: Shromážděný cval na úrovni L.

Je velkou chybou chtít po koni shromážděný cval příliš brzy. Časté problémy pak jsou cvalové skoky bez kmihu, ztuhlý hřbet, zalomení v týlu a především cválání na dvou stopách.

Cvalový rytmus

Cval je třídobý chod, nemá však důraz na první době jako valčík: 1, 2, 3 / 1, 2, 3 / 1, 2, 3 atd. Na asfaltu lze u cválajícího koně slyšet buď: 1, 2, 3 / 1, 2, 3 / 1, 2, 3 – tedy důraz na třetím úderu; tento kůň cválá uspěchaně. Nebo je důraz na druhém úderu: 1, 2, 3 / 1, 2, 3 / 1, 2, 3, kdy výrazněji došlápne vnitřní – nosná - pánevní končetina; tento cval je pro nás žádoucí, je shromážděný, „do kopce“.

Pár poznámek na konec

Ve cvalu musí jít kůň v lehkém sestavení dovnitř.
Při výcviku je třeba opakovanými přechody klus – cval – klus udržovat ohebnost a uvolněnost koně.
Kůň musí být na vnitřní holeni a vnější otěži.
U shromážděného cvalu vyrábíme pilné a výrazné podsouvání pánevních končetin za současného „kulatého“ a pravidelného třítaktu, který má důraz na druhém úderu.
Pokud zvládneme korektní shromážděný cval, můžeme si gratulovat ke skutečně dobrému jezdeckému výkonu.

7. Kontracval

Ve svém výcviku bychom neměli zanedbávat cviky, kdy se jezdí v sestavení a kontrasestavení (= sestavení ven). Z nich se vychází při nácviku kontracvalu.

Jezdit v sestavení znamená vlastně ohnutí, koně lehce ohneme k vnitřní ruce po celé páteři od týlu až po ocas. Hrudní končetiny musí přitom zůstat ve stopě pánevních končetin.
Pod pojmem kontralekce si představujeme cviky, které se jezdí v sestavení ven neboli kontrasestavení, kdy dutá strana koně se nazývá vnitřní a je na straně hrazení jízdárny. Výborným cvikem je především shromážděný klus v kontrasestavení, který zlepšuje pozornost, prostupnost a obecně jezditelnost koně. Můžeme tak také zkorigovat koně, kteří se tlačí předkem k hrazení. Ježdění v kontrasestavení je však především přípravou pro kontracval a pro práci na dvou stopách.

Při všech lekcích v kontrasestavení sedí jezdec lehce na vnitřní straně – s hlubokým kolenem, ale jeho kyčel nesmí být vychýlená na stranu (obr. 6).

<<< Obr. 6: Kontracval na úrovni L.

Příprava na kontracval

Nejdříve se jezdí v kroku v mírném kontrasestavení pouze v týlu/žuchvách po celé jízdárně, projíždějí se tak i rohy, které se zpočátku trochu zakulacují.
Pokud je vnější sestavení upevněno v kroku, následuje stejná práce v klusu. Jezdec má na koně působit jako na velkém kruhu - jeho vnitřní holeň udržuje vnitřní stranu koně dutou podle pomyslné linie kruhu. Nesmí do kontrasestavení táhnout hlavu koně – krk nesmí být nikdy více ohnutý než zbytek páteře. Kontralekce v klusu se musí jezdit ve shromážděnějším ruchu.
Velmi nám pomůže jezdit v normálním sestavením na velkém kruhu, potom kruhy změnit, aniž bychom změnili sestavení, a potom opět kruhy změníme, takže se dostaneme zpátky do normální sestavení dovnitř.

Příprava na kontracval však nespočívá pouze ve schopnosti koně řádně klusat v kontrasestavení; kůň musí být schopen

správně cválat v normálním sestavení dovnitř a měl by se přitom sám nést;
ve cvalu přesně projíždět rohy;
zvládat aspoň základy shromážděného cvalu.

Vyzkoušejte si, zda jste vy i váš kůň zralí pro kontracval: nejdříve jezděte ve shromážděném cvalu půl jízdárny, například A – B – E – A a dobře projíždějte rohy. Potom pracujte pouze na čtvrtině jízdárny, tedy A – B – X – A. Nyní se ukáže, zda jste schopni v normálním cvalu správně projíždět na střídačku rohy a rovné linie. Přitom se musí skutečně jednat o rohy a nikoli o poloviční malé kruhy. Nakonec pomoci jednoduchých změn cvalu jezděte na všech čtyřech čtvrtinách jízdárny.

Pokud vše probíhá bez vážných problémů, lze začít s vlastním nácvikem kontracvalu.

Cvik 1: Úvod do problematiky:

Shromážděný cval po celé jízdárně.
Na dlouhé stěně provést mělké od stěny ke stěně v normálním cvalu beze změny sestavení. Ve druhé polovině oblouku už kůň jde v kontracvalu, aniž by si to vůbec uvědomil.
Postupně opatrně prohlubujeme oblouk až na pět metrů od stěny jízdárny.
Spokojit se i s malým úspěchem a první den cvičit pouze na jednu ruku.

Obr. 7: Cvik od stěny ke stěně ve shromážděném cvalu. >>>

Cvik 2: Stupňování nároků:

Cval po celé jízdárně a ve shromážděném cvalu po diagonále změnit směr.
Zpočátku je důležité jen to, že si kůň nepřeskočí.
Jezdec sedí v nezměněné poloze! Vnitřní třmen má poněkud více našlápnutý.
Ruka na duté straně udržuje s citem a opatrně sestavení, aby nebránila vnitřní pánevní končetině došlapovat pod tělo.
Každý cvalový skok musí jezdec koni „nabídnout“ otěž.
Vnitřní holeň musí pobízet trochu výrazněji a vnější holeň (na vyklenuté straně) krátce pobízí v rytmu cvalových skoků, aby zabránila vnějšímu páru končetin přeskočit.
Po projetí krátké stěny v kontracvalu opět změníme směr po diagonále do normálního cvalu.
Nezapomeneme koně pochválit!
Později prodlužujeme úseky kontracvalu po obvodu jízdárny, zpočátku zakulacujeme rohy, protože jejich projíždění v kontracvalu je pro koně náročné.

Obr. 8: Cvik ve shromážděném svalu po diagonále změnit směr.

Cviky 3 a 4: Pro pokročilejší:

Z rohu ve cvalu velkým obloukem změnit směr (obr. 9a).
Kruhy změnit bez změny cvalu (obr. 9b).

Obr. 9: Cvik ve shromážděném svalu obloukem změnit směr (a) a kruhy změnit (b).

Cvik 5: Pro pokročilé:

Nacválání do kontracvalu z klusu a z kroku.
Už v klusu nebo kroku je třeba koně připravit v kontrasestavení.
Po projetí druhého rohu krátké stěny – asi v bodu, kde se dlouhé stěny dotýká velký kruh – nacváláme do kontracvalu. Dobře opracovaný a připravený kůň bez problému naskočí správně.
Nyní je důležité zůstat sedět klidně a korektně, našlápnout do třmenu na duté straně a následující roh zakulatit. Potom přejdeme do klusu nebo kroku a koně pochválíme.
Napoprvé stačí pracovat pouze na jednu ruku a na druhou procvičujeme až další dny.

Během ježdění je nutné do nácviku kontracvalu neustále vkládat reprízy v normálním cvalu po celé jízdárně s prodloužením ruchu i s přechodem do klusu. Nezapomínejte koně chválit! Vkládejte krokové přestávky, kdy se kůň protáhne a uvolní.

V kontracvalu koně nerušit, nebojovat s ním – pouze vnímat jeho pohyb a sedět.